Až v listopadu jsme měli možnost poprvé se představit v domácí hale našim fanouškům (ač někteří s námi byli i na zápasech "venku"). A bohužel, představení to nebyla moc povedená. V sobotu nám Hradec ukázal obrovskou převahu a kvalitu, které jsme velmi dobře vzdorovali pouze v jediné čtvrtině, a to až té třetí. V neděli jsme si prožili dotřetice všeho špatného - každý nedělní zápas je v podstatě stejně ospalý a nebojovný. V prvních dvanácti minutách naše hráčky byly zcela nepřipravené a nesoustředěné a tím jsme si prohráli zápas, ač ve zbytku utkání jsme předvedli velice sympatický výkon.

...

Srážku s vysokou kvalitou zažily starší žákyně v sobotu. Loni s kvalitním celkem Hradce Králové utrpěly v lize mladších žákyň dva debalky (152:6 a 158:13) a ani tentokrát si v prvním poločase nevedly o mnoho lépe. Výborně připravený soupeř nám názorně ukazoval v jaké rychlosti a intenzitě se dá hrát žákovský basketbal celý první poločas. Ve třetí části jsme ale i my ukázali několik pohledných akcí, trochu si zvykli na rychlost a snažili se jí i vyrovnat, a hned jsme za jedinou čtvrtinu vsítili 22 bodů! Bohužel, zatím se nám nedaří kvalitu a hlavně nasazení udržet po většinu zápasu, a tak ve čtvrtině poslední už znovu dominoval soupeř.

V neděli nás čekal soupeř, který loni postoupil do extraligové nadstavby. Byl tedy jasným favoritem, ovšem to, jakým způsobem jsme mu jeho roli usnadnili, bylo do očí bijící. A to se dnes už rozhodně nešlo vymlouvat na brzký nedělní začátek - hrálo se v podstatě v poledne... Přesto jsme nastoupili do zápasu bez koncentrace, bez bojovnosti, bez ochoty zrychlit, poprat se.. Prostě naprosto bez všeho. Je to už potřetí za tři víkendy a už to nejde neustále omlouvat. 

Pardubice díky naší naprosté nepřipravenosti a laxnosti rychle vedly 18:4, poté i 28:6. Zbývajících osmadvacet minut jsme vyhráli. Posledních patnáct minut jsme dokonce vyhráli o deset bodů. Takže to rozhodně není o tom, že bychom nevěděli co máme dělat, nevěděli v jaké rychlosti se musí hrát, nevěděli kam a kudy nabíhat, nevěděli jak bránit. Když jsme předváděli to, co trénujeme a chceme hrát, soustředili se, začali "makat", zrychlili a nabíhali do správných pozic, tak jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem. 

Do příštích zápasů se zkusíme poučit, trenér zavede novou poradu již před zápasem, upravíme rozcvičení. Zkusíme pro příště nastavit hlavy tak, abychom bojovali od první minuty (ač zrovna příští soupeři budou velkou překážkou). Zároveň pevně věřím, že se znovu zvedne tréninková morálka a ubyde omluvenek z tréninků, abychom kondičně mohli rychlý basketbal zvládat po celý zápas (případně byli v rychlosti a v únavě schopni úspěšně zakončovat vyložené pozice).

Za fotky děkujeme hostům, konkrétně Romanovi Laberty:

https://www.flickr.com/photos/bkstudanka/albums/72177720330047650/